Autor: admin

Starý dobrý přítel Monk

S radostí se dívám na starší seriály, hlavně detektivky, které měly kdysi asi lepší všechno. S oblibou vzpomínám a v televizi se občas náhodně podívám třeba na Colombo, Hercule Poirot, Big Ben nebo Cold Case. V posledním měsíci jsem začal sjíždět populární sérii Můj přítel Monk, která šla v českých televizích poprvé někdy v roce 2003 nebo tak.

Příběh geniálního detektiva který po vraždě své manželky musel opustit policejní sbor kvůli mnoha fóbiím a zvykům. Něco jako Rayman detektiv. Děj se odehrává v San Franciscu, pět let po vraždě manželky Trudy. Monk dochází pravidelně na terapii  k psychologovi, nicméně bez milované Trudy se jeho fóbie spíše zhoršují. Bývalí kolegové mu nabídnou funkci policejního konzultanta, který by jim pomáhal řešit složitější případy. Monk si najímá i pečovatelku, svéraznou Sheronu. Monk s ní po boku řeší jeden případ za druhým.

Co je na seriálu tak zábavné ?

Všichni milujeme Monkovy fóbie. Má 212 fóbii. Kromě klasických jako strach z uzavřených prostor, letadel, výšek je to celá řada exotických fóbií z kterými se postupně sezanmujeme. Například strach z ledovců, mléka, foukací harmoniky, berušek. V každém díle se nějaká z nich objeví a Monk jí musí aspoň částečně přemoci aby dopadl zločince. Nejvíce vtipné jsou situace s podávaním rukou, kdy ihned po podání ruky musí ubrouskem otřít. To jej dostává do vtipných situací, když si třeba podá ruku s černochem  a pak si ji ihned otírá.

Monkovo oblečení

Srandovní je i jeho oblečení, které je stále stejné. Má sadu stejných obleků, kalhot, košil a bot. Ty nemění nikdy v průběhu seriálu. Košili má vždy poctivě zapnutou až ke krku. Musí být také žehlena určitým jeho způsobem a všechny stehy knoflíků musí být stejné (pamatujete scénu s čistírnou kdy mu přišili knoflík jinak než ostatní).

Na pozadí běžných případů se odehrává ještě pátrání po vrahovi jeho ženy. Ta byla jako reportérka zřejmě zapletena do nějakého případu a někdo ji nastrčil do auta bombu. Tento jediný případ v kariéře Monk zatím nevyřešil. Téměř v každé sérii se však posune o kousek dále. V televizi jsem Monka sledoval ale neviděl jsem všechny série a díly. Teď se dívám postupně a jsem velmi zvědav, jestli to nějak rozumně skončí a vrah Trudy bude nakonec geniálním detektivem odhalen.

Čtěte více

Staré dobré české filmy

Ještě jednou navážu na jeden z minulých článků. A to je schopnost pamatovat si děj, pro současného diváka. S tím souvisí i současná česká filmová tvorba. Jste schopni vyjmenovat aspoň 5 českých filmů vyrobených za posledních 5 let ? Osobně si myslím, že nejste. A kolik vysypete starých českých filmů ?
Jedním z důvodů je samozřejmě to, že filmů se na vás valí celá hromada ze všech stran. Kdo si to má pamatovat. Druhý důvod je ten, že nové české filmy jsou víceméně na úrovní vulgárně nazvaného průjmu. Ale zase, k tíži starších filmů, pamatujete si je tak dobře, protože už byly v televizi stokrát a více. Máte je zkrátka více v hlavě.

Nicméně nové filmy netřeba obhajovat. Z těch které jsem viděl a stály za pendrek je například Instalatér z Tuchlovic, Život je život, padesátka, Jak se krotí krokodýli, Vybíjená, Bony a Klid 2, Dědictví 2, Zakázané uvolnění, Martin a Venuše, Babovřesky, Kameňák, Křídla Vánoc a další. Na všechny uvedené filmy se asi dodíváte. Vyloženě katastrofy to nejsou (až na zoufalé rádobykomedie Kameňák a Babovřesky, to je skutečně odpad). Ale asi z nich druhý den nebudete vědět nic. A už si je nikdy znova nepustíte. Za posledních pět let ale vzniklo i několik kvalitních filmů, na které si vzpomínám a rád je uvidím i podruhé. Třeba Příběh kmotra, Fair Play, Kobry a užovky, Gangster Ka, Teorie Tygra, Masaryk, Lída Baarová nebo Každý milión dobrý, Učitelka. Možná je jich více, ale tyhle se mi vryly do paměti. Každý z nich stojí za shlédnutí.

Ve srovnání se starými českými filmy – osmdesátá a devadesátá léta však i tyto lepší české výtvory nestojí za nic. Takových dvacet třicet filmů znají všichni. Uvedu jen pět ať zbytečně nerozvířím vody. Pelíšky, Kolja, Slunce Seno xxx (znají všichni), Dědictví, Kamarád do deště apod. Tyto známe všichni. I když se nám nemusí úplně líbit, tak se na ně v televizi v podstatě vždycky podíváme.
Tato situace se však bude rychle měnit. Staré filmy z dob komunismu, nebo divokých devadesátek jsou pro dnešní dvacátníky jako z archivu. My si tu dobu aspoň zhruba pamatujeme, ale pro mladé to je historie. Už dávno odbytá. A tak, mladí lidé si nepamatují filmy žádné. Ti mají nové hrdiny doby. Youtubery. O nich zase někdy příště.

Čtěte více

Doktor černoch v Orient Expressu? Opravdu?

Teď jsem zachytil zprávu že na podzim 2017 se chystá do kin reprodukce již dvakrát zfilmovaného románu Vražda v Orient Experssu. Slavná detektivka je jedna z vůbec nejlepších, které Aghata Christie napsala. A můj nejoblíbenější. Proto jsem zprávu o natočení celovečerního filmu o slavném detektivovi vzal velmi odměřeně. První zfilmování je v pohodě. Ale až s úžasným Davidem Suchetem a jeho temným závěrem vás příběh dostane. Celý děj se odehrává ve slavném vlaku Orient Express. Poirot cestuje první třídou do Anglie. Ve chvíli kdy se stane vražda, má vlak také poruchu a musí zůstat na trati o několik dní déle. Detektiv má tak spoustu času vraždu vyřešit.
Příběh je opět komplikovaný a zápletka není tak jednoduchá, jak se zdá. Oproti jiným příběhům zde není více motivů postav. V jiných dílech jsou i vedlejší menší zločiny zúčastněných. V tomto díle je motivace všech podezřelých stejná. Vražda jednoho muže.

Nového zfilmování se docela bojím. Nejen proto, že jej točí Američané. Vznikají tak obavy, že z příběhu se stane akční film. Nejvíc jsem se zhrozil, když v roli doktora hraje černoch. Nic proti černochům… ale jaká je pravděpodobnost, že černošský doktor bude cestovat první třídou luxusního vlaku ve třicátých letech. Divím se, že chybí asiat, mexičan a gay. Američané berou rovnoprávnost ras opravdu vážně. Ale křiví to historické souvislosti. Toto obsazení mě fakt dostalo.
Můžeme se však těšit na plejádu známých herců. Samozřejmě půjdou ve stínu hlavního Johnyho Deppa v roli Poirota. Knír zůstane zachován, ale váha (malý kulatý mužík, vypadající jako Tučňák) je ta tam. Depp je štíhlý a v traileru mu roli zkrátka nevěřím. Z dalších známých hvězd se ukáže Michelle Pfeiffer, Penelope Cruz, William Defoe. To jsou ti nejznámější. Ale i další herci už nejsou žádní hollywoodští nováčci.

Zkrátka, nechci házet už teď hrách na zeď. Počkám na listopad a asi si zajdu na film do kina. A dám tomu šanci. V traileru sice celkem nic není, ale atmosféra je mrazivá. A nejen díky tomu, že se vše odehrává v hromadách sněhu.

EDIT: všiml jsem si, že poslední dva články jsou o Deppovi. Slibuju, že v následujícím nebude o něm ani zmínka.

Čtěte více

Piráti z Karibiku 5: Disneyho pomsta

Byli jsme v kině, viděli a odešli vcelku spokojeni. Hodnotím 65%.

+ plusy

Děj filmu je fajn přehledný, neztratíte se v ději. Ovšem je to na úkor velmi velmi jednoduchého děje. Někdy se až budete nudit. Zápletka zkrátka nic nového. Je zde méně postav a ještě méně jejich osobních zájmů: celkem je fuk, proč se někdo získat to či tamto, s kým, kdo je nejmocnější v oceánu. Minulé dva díly (Truhla mrtvého muže, Na konci světa) byly oproti tomuto jednoduchému ději nepřehledné. Pokud si je ještě pustíte v TV s mnoha reklamami, jste v háji a děj vám uteče. Samozřejmě že nepřekonatelný je první díl Prokletí černé perly, a žádný jiný jej nepřekoná. Jediným skutečným plusem tedy zůstává přehlednost v prostoduchém ději.

–  mínusy

Děj probíhá stejným způsobem jako předcházející díly. Jacka honí všechny ostatní postavy ve filmu, zatímco on hledá nějaký předmět (předmět je samozřejmě na záchranu dalších lidí..). Zjeví se někteří noví duchové a pokouší se strašit. Hlavní milenecký pár nemá moc jiskru. Nepůsobí jako milenci, ale spíše, jak někdo napsal, jako matka se synem. Herci se snažili, ale je to celé takové křečovité. Výrazný věkový rozdíl je dán asi extrémně vyhublou postavou herečky. Má divně propadlý obličej. Hezký klouček, bohužel výraznějšího charismatu, vypadá tak na osmnáct a ona na třicet. Keira, mořská pana ze čtyřky byla hezká, navíc s charismatem. Nová Kaya už tak okouzlující bohužel není. Orlando se ve filmu jen mihne, abychom si vzpomněli na staré dobré časy prvních pirátů. Už jej mám ale stejně zafixovaného jako Legolase než přidržtašku piráta. Nicméně škoda. Je to dobrý herec a mohli mu dát ve filmu větší prostor. Rozhodně by film netratil. Celý film tak nese na bedrech výkon Johnyho Deppa alias Jacka. Je mu přes padesát, ale stále sexy, charismatický a plný života. Celkově jsou přehrávaná gesta (kolíbavá sladká chůze, přiteplená gesta a sladké grimasy) umírněná a nejsou tak výrazná jako v minulých dílech.

piráti z karibiku 5: pomsta od dysneho?

V podstatě se jedná o dobrý film. Pokud máte sérii jen trochu rádi, tak si na to zajděte. Pokud bych se díval doma v TV a sérii bych příliš neznal, asi bych dal i vyšší hodnocení (75-80%). Ale pokud se vydáte do kina a stále srovnáváte s předchozími díly, musíte jej ohodnoti jako nejhorší z celé série. Ale pořád je to dobrý film. Je tam několik veselých hlášek a vtipů kdy vybuchnete smíchy. Druhý den, jsem ovšem na film již zapomněl.

Čtěte více

Zase v kině nic není ?

V minulém článku jsem vysvětloval, proč si tak málo pamatujeme z filmů, které vidíme. Důvodem je příliš mnoho nových filmů a jejich počet. Před 50-60 lety lidé obvykle neměli televizi a chodili do kina. Ale ne každý den. Třeba jednou dvakrát za měsíc. To je zřejmé, že si pak mnohem lépe pamatovali děj a dojmy z filmu. Problém dnešní doby je, že se chrlí každý den několik filmů. A kvalita postupně klesá. Chrlí se neskutečné množství balastu.

Zrovna nám skončila divadelní sezóna (máme předplatné na činohru, muzikály a opery) a tak je zase správná doba zajít čas od času do kina na nějaký trhák. Kouknul jsem se do programu a co vidím. Nic. Skutečně mě nic na první pohled nezaujalo. Všechno to budou povrchní filmy s hodnocením kolem 60-70%.
V prvé řadě na mě houkly nějaké kreslené filmy. Příšerky pod hladinou. Už letákový obrázek mě teda nezaujal. I kdybych měl dítě, tak jej na takovou ptákovinu nevezmu. Dnešní filmy mají velkou nevýhodou v internetu, kde se prakticky ihned po uvedení objeví hodnocení návštěníků (např. csfd.cz), které sice často neodpovídá oficiálním kritikám, ale v tom množství hodnotících je to údaje více než vypovídající. Příšerky mají 45%, což je hodně slabé.

Další na vás blikne německá komedie Rande na slepo. Postupně oslepující dívka se nechce vzdát svého snu pracovat v luxusním hotelu. I přes svůj handicap tam nakonec nastoupí. Fílm má hezkých 79% což určitě stojí za zhlédnutí. Nicméně jít na toto do kina je asi ztráta času, pokud nechcete vzít na komedii svého partnera a brát to jako rande.

A třešničkou na dortu je Vetřelec: Covenant. Bůhví který vetřelec v řadě si sice hraje na další díl vetřelce, nicméně ve skutečnosti je to volné pokračování Promethea. Průměrných 66% asi nestojí za návštěvu. Nicméně vidíte, že tento film je natočen pouze z cílem vytřískat nějaké prachy na návštěvnících – fanoušcích vetřelecké ságy. Rychle než se rozkřikne, že to nestojí za nic.

 

Vzpomeňme ještě dva pokusy. Dětská komedie Špunti na vodě, která se snaží oživit téma nesmrtelné S tebou mě baví svět. Snímek to není úplně špatný. Na CSFD si vysloužil 70% což na český film je pěkné. S dětma bych na to šel. Ale jinak si i tento skvost nechám ujít. Poslední co se bude hrát v posledních dnech je Zahradnictví: rodinný přítel. Vyrábět filmy zasazené do doby první republiky jsou osvědčenou taktikou, aby film aspoň vydělal na sebe. Jedná se ovšem o dosti plytký příběh. Filmaři mají ambice a stvořili hned tři díly. Vsází na známé herce (třeba Ondřej Sokol, kterého teď „maly česky“ obdivuje za moderování stupidní Moje tvář má známý hlas). Ale nic nepomohlo, snímek má průměrných 60% a navazuje tak na Lídu Baarovou (která mě osobně se docela líbila) a Masaryk, který má podstatně vyšší hodnocení.

Čtěte více

Vnímání filmů divákem v posledních letech

Možná to začínáte pociťovat i na sobě. Ale sami si položte otázku, kterých posledních 5 filmů jste v poslední době viděli. Zkuste je vyjmenovat a vzpomenout si, o čem byly. Stručný jejich obsah. Garantuju vám, že pokud tuto otázku položíte svým kamarádům, nedokážou odpovědět. Prostě si vzpomenou na jeden či dva. To je typický problém dnešní doby. Informace nevstřebáváme. Jen pohlcujeme a ihned vylučujeme.

Zkusím to sám na sebe. Rozvzpomenout si na posledních pět filmů, které jsem si pustil. Po pravdě, vzpomínám si na tři, za posledních asi 14 dní. Určitě jsem jich viděl více, ale ty jsou bohužel již vyloučeny. Mimochodem, jsou to filmy Stážista (starý Robert DeNiro v roli asistenta mladé internetové podnikatelky a majitelky velké módního eshopu), Každý milión dobrý (Podnikatelka Jiřina Bohdalová po úrazu začne rozdávat své milióny a její rodina se jí snaží soudně prohlásit za nesvéprávnou) a Co jsme komu udělali (otec postupně vdává své čtyři dcery a imigranty a černocha a dochází mu trpělivost, že si své zetě představoval jinak. Viděl jsem jistě i nějaké další, ale prostě si nemůžu vzpomenout.

návštěvníci kina jen pasivně přijímají

Trochu lépe na tom člověk je s návštěvami kina. Naposled jsem viděla poslední Avengares, ale absolutně nevím, o čem to bylo. Potom si pamatuji Dead Pool a také Ant Men. Nicméně všechno jsou to filmy, které člověk nutně nemusí vidět dvakrát. Je to naprosto přesně odrazem současné doby. Mezi lidi západního světa se chrlí stovky filmů ročně, víceméně braky, které si pustíte a zapomenete, protože se na vás chrlí další. Oscarové filmy dnes jsou taktéž zcela mimo mísu. I jako fanoušek filmů si zrovna teď nevzpomenu na žádný z posledního ročníku. Prostě je toho moc. Mohu to porovnat například s vědou. Dnes existují desetitisíce věděckých časopisů. Do většiny z nich bez problémů zapublikujete. Většinou se jedná o odpad, protože každý blbec, který umí anglicky by tam mohl napsat něco o svém výzkumu. Celá ta naše moderní doba je zahlcena informacemi, které jsou ovšem k ničemu. A bohužel, na to doplácí i filmy, které už ani pořádně nevnímáme. U filmů je to i snadnou dostupností. Jednoduše jej stáhneme a rovnou pošleme do naší velkoplošné televize. Kdysi jste aspoň museli sehnat DVD, s obalem, obrázkem. Otevřít a vsunout disk do přehrávače. Takto jste si zapamatovali název. Dnes už si ani název nezapamatujete. V dnešní době více než jindy platí „lehce nabyl, lehce pozbyl“.

Čtěte více