Načítání...

Blog

Zase v kině nic není ?

V minulém článku jsem vysvětloval, proč si tak málo pamatujeme z filmů, které vidíme. Důvodem je příliš mnoho nových filmů a jejich počet. Před 50-60 lety lidé obvykle neměli televizi a chodili do kina. Ale ne každý den. Třeba jednou dvakrát za měsíc. To je zřejmé, že si pak mnohem lépe pamatovali děj a dojmy z filmu. Problém dnešní doby je, že se chrlí každý den několik filmů. A kvalita postupně klesá. Chrlí se neskutečné množství balastu.

Zrovna nám skončila divadelní sezóna (máme předplatné na činohru, muzikály a opery) a tak je zase správná doba zajít čas od času do kina na nějaký trhák. Kouknul jsem se do programu a co vidím. Nic. Skutečně mě nic na první pohled nezaujalo. Všechno to budou povrchní filmy s hodnocením kolem 60-70%.
V prvé řadě na mě houkly nějaké kreslené filmy. Příšerky pod hladinou. Už letákový obrázek mě teda nezaujal. I kdybych měl dítě, tak jej na takovou ptákovinu nevezmu. Dnešní filmy mají velkou nevýhodou v internetu, kde se prakticky ihned po uvedení objeví hodnocení návštěníků (např. csfd.cz), které sice často neodpovídá oficiálním kritikám, ale v tom množství hodnotících je to údaje více než vypovídající. Příšerky mají 45%, což je hodně slabé.

Další na vás blikne německá komedie Rande na slepo. Postupně oslepující dívka se nechce vzdát svého snu pracovat v luxusním hotelu. I přes svůj handicap tam nakonec nastoupí. Fílm má hezkých 79% což určitě stojí za zhlédnutí. Nicméně jít na toto do kina je asi ztráta času, pokud nechcete vzít na komedii svého partnera a brát to jako rande.

A třešničkou na dortu je Vetřelec: Covenant. Bůhví který vetřelec v řadě si sice hraje na další díl vetřelce, nicméně ve skutečnosti je to volné pokračování Promethea. Průměrných 66% asi nestojí za návštěvu. Nicméně vidíte, že tento film je natočen pouze z cílem vytřískat nějaké prachy na návštěvnících – fanoušcích vetřelecké ságy. Rychle než se rozkřikne, že to nestojí za nic.

Zahradníctví je nový český film, který asi nezaujme.

Vzpomeňme ještě dva pokusy. Dětská komedie Špunti na vodě, která se snaží oživit téma nesmrtelné S tebou mě baví svět. Snímek to není úplně špatný. Na CSFD si vysloužil 70% což na český film je pěkné. S dětma bych na to šel. Ale jinak si i tento skvost nechám ujít. Poslední co se bude hrát v posledních dnech je Zahradnictví: rodinný přítel. Vyrábět filmy zasazené do doby první republiky jsou osvědčenou taktikou, aby film aspoň vydělal na sebe. Jedná se ovšem o dosti plytký příběh. Filmaři mají ambice a stvořili hned tři díly. Vsází na známé herce (třeba Ondřej Sokol, kterého teď „maly česky“ obdivuje za moderování stupidní Moje tvář má známý hlas). Ale nic nepomohlo, snímek má průměrných 60% a navazuje tak na Lídu Baarovou (která mě osobně se docela líbila) a Masaryk, který má podstatně vyšší hodnocení.

Vnímání filmů divákem v posledních letech

Možná to začínáte pociťovat i na sobě. Ale sami si položte otázku, kterých posledních 5 filmů jste v poslední době viděli. Zkuste je vyjmenovat a vzpomenout si, o čem byly. Stručný jejich obsah. Garantuju vám, že pokud tuto otázku položíte svým kamarádům, nedokážou odpovědět. Prostě si vzpomenou na jeden či dva. To je typický problém dnešní doby. Informace nevstřebáváme. Jen pohlcujeme a ihned vylučujeme.

Zkusím to sám na sebe. Rozvzpomenout si na posledních pět filmů, které jsem si pustil. Po pravdě, vzpomínám si na tři, za posledních asi 14 dní. Určitě jsem jich viděl více, ale ty jsou bohužel již vyloučeny. Mimochodem, jsou to filmy Stážista (starý Robert DeNiro v roli asistenta mladé internetové podnikatelky a majitelky velké módního eshopu), Každý milión dobrý (Podnikatelka Jiřina Bohdalová po úrazu začne rozdávat své milióny a její rodina se jí snaží soudně prohlásit za nesvéprávnou) a Co jsme komu udělali (otec postupně vdává své čtyři dcery a imigranty a černocha a dochází mu trpělivost, že si své zetě představoval jinak. Viděl jsem jistě i nějaké další, ale prostě si nemůžu vzpomenout.

návštěvníci kina jen pasivně přijímají

Trochu lépe na tom člověk je s návštěvami kina. Naposled jsem viděla poslední Avengares, ale absolutně nevím, o čem to bylo. Potom si pamatuji Dead Pool a také Ant Men. Nicméně všechno jsou to filmy, které člověk nutně nemusí vidět dvakrát. Je to naprosto přesně odrazem současné doby. Mezi lidi západního světa se chrlí stovky filmů ročně, víceméně braky, které si pustíte a zapomenete, protože se na vás chrlí další. Oscarové filmy dnes jsou taktéž zcela mimo mísu. I jako fanoušek filmů si zrovna teď nevzpomenu na žádný z posledního ročníku. Prostě je toho moc. Mohu to porovnat například s vědou. Dnes existují desetitisíce věděckých časopisů. Do většiny z nich bez problémů zapublikujete. Většinou se jedná o odpad, protože každý blbec, který umí anglicky by tam mohl napsat něco o svém výzkumu. Celá ta naše moderní doba je zahlcena informacemi, které jsou ovšem k ničemu. A bohužel, na to doplácí i filmy, které už ani pořádně nevnímáme. U filmů je to i snadnou dostupností. Jednoduše jej stáhneme a rovnou pošleme do naší velkoplošné televize. Kdysi jste aspoň museli sehnat DVD, s obalem, obrázkem. Otevřít a vsunout disk do přehrávače. Takto jste si zapamatovali název. Dnes už si ani název nezapamatujete. V dnešní době více než jindy platí „lehce nabyl, lehce pozbyl“.